Projíždím si všechny možné blogy na téma deníček. Spousta z nich je pěkná, velmi zajímavá, s pěkným obsahem.
Ale je až zarážející, v kolikati z nich je obsah typu pro-ana. Proboha, kdo to má zapotřebí? Nejenom, že si, milé dámy, ku*víte zdraví, stanete se protivnými a uzavřenými, klukům se líbit nebudete, všichni na vás budou koukat skrz prsty, a nakonec skončíte ve špitále, nebo blázinci. Vím, o čem mluvím.
Ne, že já osobně bych někdy měla nějaký takový problém. Já jsem maličké postavy, a tak jsem huběňoučká a nic s tím prostě neudělám. A ani nehodlám. Ale měla jsem na základce jednu takovou kamarádku. Byla to strašně pěkná a úžasná holka, byly jsme BF kolik let. Jenže v devítce se prostě zbláznila. Hubla, hubla, ale nikdo si toho moc nevšímal. Až ona sama mi řekla, že její příbuzná leží s anorexií ve špitále a je na nitrožilní stravě. A tehdy se mi svěřila, že její matka ji straší tím, že jestli okamžitě nezačne žrát, tak dopadne jako ona.
A ono to vůbec nepomohlo. Mě bylo chrstnuto do ksichtu, že za to můžu já, protože jsem hubená, takže na ni mám špatnej vliv, ale nikdo už se nestaral, že za to nemůžu. Učitelka za mnou chodila a řekla mi, že s tím mám něco dělat JÁ. Moje tehdy nejlepší kamarádka mě taky obvinila, protože já si se svou postavou můžu jíst co chci a kolik chci a nic se mi neděje, jenže já prostě nejím. Vleklo se to dál a dál. Celej její život troskotal. Měla šílený zdravotní potíže, páteř úplně křivou, vlasy jí vypadávaly, víc jak holka vypadala jako mrtvola. Nikdo už ani nevěřil, že je to ta, kterou kdysi dávno znali. A tak se všechno týkalo jenom jídla, všichni sledovali, co ona dělá, jak jí, co jí, mezitím ještě kontrolovali mě. Bylo to prostě na zbláznění.
Nakonec jsem se od ní naprosto distancovala. Nebylo o čem mluvit, co dělat. Ven se mnou chodila jenom kvůli pohybu, Smích měla tak falešnej, že to už ani víc nešlo.
Na konci šk. roku už nechodila do školy, ani nevím, kde tehdy byla, ale asi ve špitále. Na výletě s náma taky nebyla. Prostě úplně pryč od všech. A nejvíc ode mě, kterou obvinila.
A dneska už mi přijde, že její život je divadlo. Předvádí se, dělá se vtipnou a hrozně v pohodě. Ale já vím, že v pohodě rozhodně není. Byla to kdysi dávno úplně normální holka s normálními cíli. Dneska je z ní vyšprtaná podrazácká mrcha.
Asi si hromada z vás říká, že já tomu nemůžu rozumět. Já tomu fakt nerozumím, dejte mi někdo nějakej důvod, proč by tohle měl bejt trend? Umírat hlady, proboha, co to je? A ještě si číst, jakou ohromnou výhodou je, když jsou vidět z těla kosti. Mě jdou vidět kliční kosti a nejradši bych si je uřezala, protože to vypadá hrozně! A jak se asi tak chcete líbit klukům, kteří preferují zadek a prsa před kostma a žebrama. To nevysvětlíte. Ale předtím, než ze sebe začnete dělat kostry, než zahodíte svůj život a vztahy, podívejte se pořádně do zrcadla a zeptejte se samy sebe: má tohle vůbec cenu?


Krásnej článek! Zkoušela jsem hubnout ..a zhubla .. skoro 10kg. Momentálně bych ještě chtěla tak pět .. chtěl bych mít se svejma 173 cen´tákama těch 60kg. Nevím kdy se to podaří .. teď jsem furt v tahu, nejde to moc hlídat. Uvidí se ..
A ten hokej ano!! Alespoň ten bronz!! :)